Srpen 2011

Zamyšlení nad tím, jak bych moc chtěla létat a nad denním stereotypem lidí, jako jsem já.

25. srpna 2011 v 22:01 | Šíma
Někdy bych chtěla, abych uměla létat. Létala bych nad městem a nad budovami v něm a jen tak bych přemýšlela nad ničím. Letěla bych a jediné, co by mě zajímalo by bylo, kde právě jsem a kdo je pode mnou. Sledovala bych lidi a to, co právě dělají. Letěla bych a myslela bych na svoje věci. Zapomněla bych na trápení, na školu, na všechno. Myslela bych jen na to, co si oblíknu příště až půjdu se svým klukem ven a na to, jak mu řeknu, že ho miluju.
Ale dost snění, zpět do reality. Je mi strašný horko. Fffff. V krku už mě ani nebolí, ale to ty antibiotika. Zítra, doufám už půjdu ven, alespoň na chvíli. Nebaví mě to doma, pořád to samé. Čaj, postel, notebook, televize, bravo, čaj, postel, notebook, televize, bravo,... Stereotyp nemocných. Žádná zábava. A to mě nebaví. Nejsem ten typ usedlé puťky, co je celej den doma a s kamarády si potichu šeptá přes telefon. Mám ráda akce, zábavu, všechno kolem toho. Večerní posezení, odpolední chillování a ranní sedění v chládku s cigárkem)). Jo, to by mi šlo.
Zachvíli začne nový školní rok. Pro mě 9. třídy. Ach jo, nevypadám na to, říkají všichni. Ale co, alespoň se necítím jako malé děcko ^^.
Melu kraviny. Čabas.

Angína.

24. srpna 2011 v 21:50 | Šíma
Heh. Bejt nemocná o prázdninách? To dokážu vážně jenom já. Je krásná středa v srpnu, venku teplo, ptáci cvrlikaj, cítím cigaretový dým z balkonu souseda a slyším televizní pořady mojí babičky. Sedím tady, s šátkem omotaným kolem krku a s čajem pod frňákem. Proč? PROČ? Protože jsem na sebe nedávala pozor a chodila málo obléknutá a bla bla bla, slyším to pořád. Ach jo. Angína je zlo, nikdy by ji nikdo nechtěl dostat. Snad jen ti blázniví blázni, co sedí doma na posteli, nechávaj si do držky foukat větrák a volají na celý svět: 'Chci mít angínu!'. Pár jich znám, nebudu jmenovat, stydím se i za to, že znám jejich jména. Ale ne, tak to chodí. Každej je nějakej. Já třeba sedím na posteli, čtu si ROCK&POP a tak přemýšlím, proč vlastně tu angínu mám? K čemu je dobrá? K ničemu. Ale jo, víte k čemu? K tomu, že jsem si po půl roce zašla k obvodní a ta mi zrovna na pondělí dala preventivní prohlídku v 15ti letech. Juhu, moc se těším, že, to byl joke. To bude že se mám vysvlíct, bude mi měřit tlak a pak mě bude vážit... 'Sestři, zapište si, 1356 tun!')))
Ale jinak jsem celkem vpohodě. Jo, jsem to pořád ještě já. ^^

Moje želva.

24. srpna 2011 v 12:09 | Šíma
Mám strašně ráda barevný věci. Ale zjistila jsem, že se mi nelíbí růžová barva ?! Hm, je to celkem divné. Holka a nemá ráda růžovou? No a co, každej je nějakej.. Já například miluju Paramore a Nirvanu. Jo, jsem holka, kterou nemá nikdo moc rád a ona nemá ráda moc nikoho. Má dva bratry, jeden lepší než ten druhý, no. Má pár super kámošů a miluje svého bratránka, kterej jí celej život ve všem pomáhá. Nesnáší červenou řepu a miluje, když má v pokoji v noci rozsvícenou jen lampu, na posteli notebook a deku, puštěnou Lithium a ona si u toho sedí v okně na parapetě s cigaretou v pyžamu a dívá se na liduprázdnou ulici a na hvězdy. To je chvíle, kterou nejvíc miluje. Může přemýšlet o všem a nemyslet na problémy. Nebo mám taky ráda moc svou mámu. Před 4mi roky jsem se na ni vykašlala. Vím to a ona to ví taky. Ale nikdy jsem si nerozuměla v blbostech s někým tak, jako s ní. Ona mě rozesměje tím, jak si o půl 3tí ráno začne zpívat přes celý dům, že se jí chce na záchod. Dokáže mě rozbrečet tím, jak na mě křičí že jsem nejhorší dcera a v tom mě obejme a řekne mi, že mě nechce nikdy pustit. Mám taky ráda tu želvu, co mám v pokoji. Což mi připomíná, že jí musím vyčistit akvárko. Jmenuje se Želva. Bydlí u mě v pokoji už dva roky za což ji uctívám, protože vede na žebříčku 'ZVÍŘE CO U MĚ V POKOJI NEJDÝL PŘEŽILO.'. Dřív jsem mívala morče. Bobina se jmenovala. Chcípla a ani nevím na co. Tehdy jsem to strašně obrečela, nebudu o tom psát.
Miluju, miluju, miluju svůj pokoj! Má modré stěny, jednu bílou. Na okně je oranžová záclona. Mám rozbitou postel která mi stojí na knížkách a pod ní popelník, na stole mám kalendář kterej si otáčím jednou za 3 týdny, na skříni palmu, kterou jsem zaléla 3x v životě a nad postelí mám 8 fotek. Fotky s nejlepšíma lidma. Tu s tebou už mám vytištěnou a budu si ji tam lepit :):). Pak mám modrej koberec, kterej je propálenej od uhlíků z vodní dýmky. Na topení mám všude přivázané arafatky různých barev, na které jsem taky moc ujetá. Pod stolem mám koš, kterej je permanentně plnej a na okně mám knížky. Všechny díly Harryho Pottera, všechny přečtený :))))))))).
Pak mám taky ráda podzim. Padá listí, všechno je barevné, mám pohodovou náladu, venku není ani horko ani zima a ve škole je alespoň na co se z okna dívat.
V létě zase miluju chillování s těma nejlepšíma :))
Héj, taky miluju nějakýho Filipa. Hnědovlasej, hnědookej. Hodnej, slušnej, krásnej, chytrej, milej, .. :))) ej ej ej ejkejkej ! :D:D
Kdybych ho neměla, hm, nevím nevím co bych dělala a komu bych pak posílala tuhle naprosto nesmyslnou sračku. Pusu a čau.